Hypotéka zástava nemovitostí, která umožňuje věřiteli, aby z exekučního prodeje nemovitosti kryl přednostně před ostatními věřiteli svou pohledávku, jestliže dlužník ve stanovené lhůtě nezaplatí dluh s úroky. Hypotéka se vyvinula již v antickém Řecku jako forma zajištění půjček, rozšířila se v souvislosti s pozemkovým úvěrem. Je základem hypotečního úvěru.
Nucená půjčka, nuceně uložená a vybíraná veřejnoprávním subjektem, nadaným příslušným oprávněním (zpravidla státem). Užívá se jí zpravidla jen v dobách hosp. tísně, poněvadž se pokládá za nepříznivý zjev pro státní úvěr.
Půjčka (úvěr) je smlouva, kterou jedna strana (půjčitel, commodant) straně druhé (vypůjčiteli, commodatáři) odevzdává věc nějakou (movitou neb nemovitou k bezplatnému užívání na určitý čas. [Půjčka] jest, jak z definice plyne (a to jak v právě rakouském, tak v právě římském), smlouvou reální, t. j. účinky právní vytčené v zákoně pro typus smluvní, který nazýváme [Půjčka]-kou, vznikají teprve tehdy, když jedna strana druhé věc k bezplatnému užívání odevzdá, a nikoli již tím, že jedna osoba slíbí odevzdati druhé věc v bezplatné užívání a tato slib přijme.